Kohezi má řídit kontroverzní italský „politický turista“
Předsedkyně Evropské komise představila jména a pozice ve svém týmu. Evropské fondy má mít na starosti v minulosti několikrát obviněný i nepravomocně odsouzený Ital.
Novým komisařem pro politiku soudržnosti EU a reformy a současně viceprezidentem Evropské komise by se měl stát Raffaele Fitto. Do funkce ho navrhla šéfka komise Ursula von der Leyen, adept a jeho kolegové však musí ještě obstát při slyšení před poslanci Evropského parlamentu.
Italského politika uvádí ČTK Connect ve výčtu nominantů a postů v komisi přednostně s ohledem na jeho portfolio, které se shoduje v tématem vysoutěženého projektu Veřejná debata o evropských fondech.
Raffaele Fitto (55) je od roku 2022 ministrem pro evropské záležitosti a ministrem pro jižní a kohezní politiku ve vládě premiérky Giorgie Meloniové. Je členem strany Bratři Itálie (FdI), předtím působil v letech 2000–2005 jako prezident Apulie. V letech 2008–2011 působil jako ministr pro regionální záležitosti a územní soudržnost ve čtvrté vládě premiéra Silvia Berlusconiho, píše internetová encyklopedie Wikipedia.
Politickou kariéru zahájil v 90. letech v Křesťanské demokracii (KD), vládnoucí straně poválečné Itálie. Po rozpuštění DC a vzniku druhé italské republiky vstoupil do nástupnických politických stran DC a křesťansko-demokratických stran, jako jsou Italská lidová strana (PPI), Sjednocení křesťanští demokraté (CDU) a Křesťanští demokraté za svobodu (CDL).
V roce 1999 byl zvolen do Evropského parlamentu na volební listině strany Forza Italia (FI), jejímž členem byl od roku 2001 do roku 2009, kdy vstoupil do strany Lid svobody (PdL), nové strany Silvia Berlusconiho. V květnu 2015 Fitto opustil novou Forza Italia, do níž vstoupil při jejím znovuzaložení v roce 2013, stejně jako Evropské lidové strany, a připojil se k Evropským konzervativcům a reformistům (do roku 2017). Následně se připojil ke Směru Itálie (DI), který v roce 2019 opustil a přidal se ke straně Bratři Itálie Giorgie Meloniové.
Soudní spory
Jeho kariéru, lemovanou častými politickými přestupy, provázely i střety se zákonem.
V roce 2006 byl Fitto vyšetřován prokuraturou v Bari v souvislosti s darem 500 tisíc eur, který jeho regionální straně La Puglia Prima di Tottu poskytla společnost Tosinvest před apulijskými regionálními volbami v roce 2005. Podle obžaloby byla tato částka úplatkem za to, že politik zajistí firmě správu jedenácti pečovatelských domů v apulijském regionu. Žádost o zatčení Fitta, který se mezitím stal poslancem italského parlamentu, poslanecká sněmovna zamítla. V prosinci 2009 byl shledán vinným ze zneužití funkce, korupce a nezákonného financování politických stran; v červnu 2012 byl zproštěn některých obvinění.
V únoru 2009 byl Fitto obviněn ze spiknutí, jehož cílem bylo v době, kdy byl prezidentem Apulie (2000–2005), prodat nakrátko obchodní společnost Cedis, která byla v té době (2004–2006) v nucené správě. V březnu 2017 ho omilostnil soud druhé instance.
V únoru 2013 byl Fitto soudem první instance (Tribunale di Primo Grado) odsouzen ke čtyřem letům vězení a pětiletému zákazu výkonu veřejné funkce. Trest mu byl zmírněn na jeden rok. V září 2015 byl Fitto soudem druhé instance zproštěn všech obvinění a v červnu 2017 učinil totéž Nejvyšší kasační soud.
Zbytek komise
Ve druhém týmu von der Leyenové existují pouze dvě úrovně velení, připomíná server Politico.com: výkonní místopředsedové (6) a komisaři (20). Předchozí třetí úroveň místopředsedů byla zrušena. Úplný seznam portfolií včetně Raffaele Fitta vypadá takto:
Ursula von der Leyenová (Německo): předsedkyně
Teresa Riberaová (Španělsko): místopředsedkyně pro čistou, spravedlivou a soutěživou tranzici
Henna Virkkunenová (Finsko), místopředsedkyně pro technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii
Stéphane Séjourné (Francie): místopředseda pro prosperitu a průmyslovou strategii
Roxana Mînzatuová (Rumunsko): místopředsedkyně pro lidi, dovednosti a připravenost
Raffaele Fitto (Itálie): místopředseda pro kohezi a reformy
Kaja Kallasová (Estonsko): místopředsedkyně, vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku
Magnus Brunner (Rakousko): eurokomisař pro vnitřní záležitosti a migraci
Hadja Lahbibová (Belgie): eurokomisařka pro připravenost, zvládání krizí a pro rovnost
Jekatěrina Zacharievová (Bulharsko): eurokomisařka pro startupy, výzkum a inovace
Dubravka Šuicová (Chorvatsko): eurokomisařka pro Středomoří
Costas Kadis (Kypr): eurokomisař pro rybolov a oceány
Jozef Síkela (Česká republika): eurokomisař pro mezinárodní partnerství
Dan Jörgensen (Dánsko): eurokomisař pro energetiku a bydlení
Apostolos Tzitzikostas (Řecko): eurokomisař pro udržitelnou dopravu a cestovní ruch
Olivér Várhelyi (Maďarsko): eurokomisař pro zdravotnictví a dobré podmínky zvířat
Michael McGrath (Irsko): eurokomisař pro demokracii, spravedlnost a vládu práva
Valdis Dombrovskis (Lotyšsko): eurokomisař pro ekonomiku a produktivitu
Andrius Kubilius (Litva): eurokomisař pro obranu a vesmír
Christophe Hansen (Lucembursko): eurokomisař pro zemědělství a potraviny
Glenn Micallef (Malta): eurokomisař pro mezigenerační spravedlnost, mládež, kulturu a sport
Wopke Hoekstra (Nizozemsko): eurokomisař pro klima, uhlíkovou neutralitu a čistý růst
Piotr Serafin (Polsko): eurokomisař pro rozpočet, boj s podvody a veřejnou správu
Maria Luís Albuquerqueová (Portugalsko): eurokomisařka pro finanční služby a unii úspor a investic
Maroš Šefčovič (Slovensko): eurokomisař pro obchod, ekonomickou bezpečnost, meziinstitucionální vztahy a transparentnost
Marta Kosová (Slovinsko): eurokomisařka pro rozšíření
Jessika Roswallová (Švédsko): eurokomisařka pro životní prostředí, odolnost vody a pro soutěživou a cirkulární ekonomiku
Poznatky z komise
Respektovaný portál politico.com z návrhu a možné příští sestavy Evropské komise Ursuly von der Leyonové usuzuje, že jde o varování pro politiku Vladimíra Putina a o svěření silových portfolií do rukou žen. Zároveň má jít o vyslyšené modlitby za ne právě spořivé jižní země Evropy, které budou mít větší vliv na hospodářskou politiku bloku než dosud.
Německé političce se podle autorů zmíněného periodika podařilo představit téměř genderově vyvážený tým nejvyšších úředníků navzdory tomu, že země EU původně vyslaly na 26 pozic jen hrstku žen. Její tahanice na poslední chvíli vedly k určitým kontroverzím, v neposlední řadě k tomu, že výběr Slovinska stále vázne v domácí parlamentní proceduře. Nakonec však 40 procent rolí připadlo ženám.
Pokračování příště
Autor Igor Záruba s využitím podkladů MMR
