Otevřený dopis UNODARu předsedovi Ústavního soudu JUDr. Baxovi

Praha 2. května 2024 (PROTEXT) – Porušování základních práv Ústavním soudem

Vážený pane předsedo Ústavního soudu České republiky,

obracím se na Vás s přímočarou upřímností jako na předsedu Ústavního soudu, který odpírá občanům základní práva.

Ústavní stížností sp.zn. III. ÚS 3032/23 jste byli žádáni o posouzení svévole Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále „OSP3“) a odvolacího Městského soudu v Praze (dále „MS“) v tak závažné věci jakým je násilí a nátlak na matku a dítě. Váš Ústavní soud sobě odporujícím tvrzením, aby nemusel rozhodovat a rušit svévolná rozhodování nižších soudů, ústavní stížnost účelově odmítl a zabránil řešení stížnosti Ústavním soudem.

Váš Ústavní soud nejprve Usnesením sp.zn. II. ÚS 561/23 ústavních soudců Tomáše Lichovníka, a Jana Svatoně a Davida Uhlíře odmítl ústavní stížnost s tvrzením, že musí vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu (citace Ústavního soudu: “Bylo by v rozporu s principem subsidiarity a zásadou minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů, jakož i principem právní jistoty, aby Ústavní soud věc řešil paralelně s Nejvyšším soudem, tedy aniž by bylo skončeno dovolací řízení.”) a až poté ústavní stížnost bude validní a Ústavní soud rozhodne (citace z Usnesení II. ÚS 561/23: ”Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelky na jejich právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18 nebo I. ÚS 3200/21), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný, což ostatně plyne i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. obdobně sp. zn. III. ÚS 1623/19, I. ÚS 3507/18 či I. ÚS 2527/19).”).

Ovšem zcela v rozporu s těmito instrukcemi Ústavního soudu (a svým příslibem o ústavní stížnosti rozhodnout) po odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem Váš Ústavní soud naopak ústavní stížnost odmítl řešit jako opožděnou, (citace ústavních soudců Jiřího Zemánka a Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Daniely Zemanové, usnesení sp.zn. III. ÚS 3032/23: “…je proto zjevné, že rovněž v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po dvouměsíční lhůtě stanovené pro její podání.”).

Ústavní soudci pod Vaším vedením se nemravným způsobem zbavují své práce tak, že ústavní stížnosti, které mají projednávat, naopak účelově odmítají, a to v rozporu se zákonem, ba dokonce v rozporu se svými vlastními instrukcemi.

Ústavní soud se prokazatelně podílí na porušování základních práv občanů ČR, a potvrzuje tak svévolná rozhodování soudů v České republice.

Ústavní stížnost sp.zn. III. ÚS 3032/23, jež je předmětem tohoto otevřeného dopisu, se týká tak závažné věci, jakým je možné pokračování násilí, kdy otec dítěte byl odsouzen za zločin týrání a domácí násilí a těžkou újmu na zdraví (rozsudkem OSP3 sp.zn.14 T 122/2017 ze dne 19.7.2018 potvrzeným MSP dne 19.12. 2018) páchané na matce v přítomnosti nezletilé dcery, a přesto byla dcera, která měla z páchaného násilí vážné psychické dopady (potvrzené mimo jiné znaleckým posudkem a lékařskými zprávami; viz též usnesení Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1132/20) a chtěla být s matkou, Obvodním soudem pro Prahu 3 odejmuta z bezvadné péče matky a svěřena předběžným opatřením do péče násilnického otce. Otec odpřisáhl matce, že se pomstí a soudy mu daly možnost tuto pomstu skrze dítě vykonat. Obvodní soud pro Prahu 3 několik let vyčkával a napomáhal, aby dcera byla v péči násilnického otce izolována od matky a odejmuta (např. nahrazením souhlasu matky) i z její školy a od kamarádů. Poté OSP3 a odvolací Městský soud v Praze očerňovaly matku za vlastní negativní zkušenosti dítěte s otcem potvrzené již v trestním řízení a ústavní stížností napadenými rozsudky potvrdily svěření dítěte do péče násilnického otce a zcela nedostatečný styk dcery s matkou, nadto jen asistovaný a přes SKYPE, rušený a kontrolovaný otcem demonstrující svoji sílu nad vztahem matky s dítětem.

Tento případ svévolného rozhodování OSP3 a MS není ojedinělý, a děje se i za pomoci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 (dále „OSZP3“) sídlícího ve stejné budově soudu OSP3, kdy OSZP3 účinně nešetří násilí rodiče páchané na dítěti nebo v přítomnosti dítěte a účelově vyšetřování (v daném případě nezl. dcery) pak netransparentně odložil, přestože bylo dlouhodobé násilí za přítomnosti dcery (a dopady na dceru) a těžkou újmu na zdraví matky násilnickým otcem prokázány a otec byl i pravomocně odsouzen.

Pane předsedo Ústavního soudu, jakou nápravu poskytnete nám občanům za (ne)plnění povinností Vaším Ústavním soudem, a to tak okatě, že se ústavní soudci zbavují své pracovní agendy a rozhodují odůvodněním sobě odporujícím?

Jakou poskytnete nápravu za to, že se Ústavní soud podílí na porušování základních práv občanů ČR?

Jakou poskytnete nápravu konkrétně stěžovatelům (sp.zn. III. ÚS 3032/23 a sp.zn. II. ÚS 561/23) za neřešení svévole OSP3 a Městského soudu v Praze po letech jejich utrpení?

Rapidně klesající důvěra občanů v justici a rozhodování soudců má svůj základ zejména v rozhodování Vašeho Ústavního soudu, který jakožto nejvyšší soudní instance ve státě určuje úroveň rozhodování nižších soudů a (ne)odpovědnost soudců.

Unie na ochranu dětí a rodičů z.s.,

Veronika Marcoski

 

Kontakt:

Unie na ochranu dětí a rodičů z.s.,

Veronika Marcoski

info@unodar.cz