Čím dál lépe. Penzijní reforma má jít k ledu hned
Podle Aleny Schillerové (ANO) prezident požádá vládu, aby penzijní reformu odložila a projednala ji s opozicí. Věří někdo, že to má šanci na úspěch?
Plaťte a doufejte. Tak by se asi dalo shrnout, jak může pracující jedinec vnímat dění kolem penzí, a to pomalu tak od konce 90. let. V prvním desetiletí od změny režimu o reformě diskutovali jen ekonomové. Václav Klaus se k ní v pozici premiéra vyjádřil s velkým despektem. Tedy k té, která by zahrnovala nějaký kapitalizační pilíř, rozuměj povinné spoření.
Trochu paradoxně otevřela cestu k její možné realizaci vláda Vladimíra Špidly. Paradoxně proto, že Špidla ještě jako ministr práce a sociálních věcí trval na tom, že na důchody prostě bude. Konkrétně si vybavuji jeho slova na setkání s novináři: „Nebudeme stavět paláce, ale budeme mít peníze na důchody.“ Jinými slovy, když nebude, škrtne se jinde, ale na penze bude. O povinném spoření moc slyšet nechtěl. Přesto jeho kabinet nechal ustanovit tzv. Bezděkovu komisi, která prověřovala různé varianty dalšího vývoje a požádala o návrhy všechny relevantní politické strany.
Už v jejích návrzích se objevovaly nápady jako zpomalení valorizací podle inflace a nikoliv mezd, zaměstnanecké penzijní plány pro náročné profese, sdílení vyměřovacích základů mezi manželi, ale také snížení sazby pojištění o pět procentních bodů, a naopak zvýšení DPH. Čímž vlastně komise řekla to, co tvrdil Špidla: že penze z prvního pilíře nelze financovat jen zdaněním práce.
Léta mnozí zainteresovaní říkali, že je třeba, aby se na reformě shodli politici napříč spektrem a zajistili tak trvanlivost nové podoby. Jenže už návrhy předložené komisi ukázaly, jak se jejich představy liší. Od zavedení nízkého rovného důchodu a povinného spoření na jedné straně (ODS) až po ponechání pouze prvního pilíře s posílením zásluhovosti (ČSSD).
Vládní duo Špidla-Škromach prosazovalo právě tento systém, zvaný NDC, s tím, že vedle něj má existovat silné soukromé připojištění. Ve výsledku penzisté měli dostávat zhruba 45 % příjmů z doby pracovní aktivity od státu a spolu s příjmy ze soukromého pilíře měli mít asi 60 procent.
Ovšem, jak říká Horác „Hogo Fogo“ Badman z Limonádového Joe, fraška života letí kupředu jak splašená herka a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního aktu. Tak proč s tím otravuju? Protože je vidět, jak se pořád, už 20 let točíme kolem podobných témat. Jediný kabinet, který skutečně (i když rozhodně ne ideálně) něco udělal, byl přitom Nečasův. Aby ten následující jeho reformu v klíčových bodech hned zrušil.
Sobotkova ani Babišova vláda neudělaly nic. NIC. Ještě jednou: NIC! Závěry komisí pod vedením Martina Potůčka a Danuše Nerudové nebyly k ničemu, snad s výjimkou zániku druhého pilíře. Samozřejmě se ANO může hájit, že v čele příslušného resortu byla sociální demokratka Maláčová. To je pravda. A závěry Komise pro spravedlivé důchody, vedené Nerudovou? Lidé by měli dostat víc peněz a měla by se zvýšit zásluhovost. Fajn, kde se na to vezme? Je potřeba blíže neurčená reforma celého daňového systému. Tedy: neřešeno.
Už 20 let se točíme kolem podobných témat
ANO před nejbližšími volbami (ale zřejmě ani po nich) nepůjde na žádné restrikce systému. Prostě bude hájit své ovečky za cenu růstu zadlužení nebo škrtání jiných výdajů. Dohoda snad může být na pár drobných parametrických změnách. Ale na větší reformě těžko.
Jestliže je Petr Pavel mnohými považován za prezidenta pětikoalice, tak pokud ji skutečně vyzve k odložení reformy a jednání s opozicí, dostane ji do situace, že ho buď neposlechne, nebo na změnu rezignuje. Je pravda, že ona ta reforma jí body asi nepřidá, takže se jí to nakonec může hodit. A volič? Ten bude platit a doufat, že to nějak dopadne. A když se něco udělá, najde-li ANO po volbách koaliční partnery, tak to zase zruší. Nejistota pokračuje. Goodbye and So Long příště.
