Zelí jako předstihový ukazatel. Proč ne?

Bývaly doby, kdy ministr Karel Dyba chtěl měřit ekonomický růst spotřebou elektrické energie. Při pohledu na letošní poptávku po krouhaném zelí mě napadá, jestli by to nebyl dobrý předstihový ukazatel. Jak tuhou zimu lidé čekají.

Je to samozřejmě nadsázka. Ale zase ne tak velká. Tehdejší nápad se spotřebou elektřiny přišel v době, kdy HDP zůstávalo pod úrovní roku 1990. Většina ekonomů to vnímala jako snahu najít nějaký růst, který by se mohl prezentovat. Nicméně časem se ukázalo, že korelace mezi spotřebou energií (nebavíme-li se o vytápení) a růstem je zřejmá. Jen tam může být určité zpoždění, takže její růst v dobách krize signalizuje nějaké dění.

Jako každý rok, vydal jsem se letos pro tzv. krouhanku na naložení. Večer předtím mě v hospodě šokovali kamarádi, že do jednoho letos nakládají všichni. Ráno v Křimicích přišel šok. Jak by řekl Jára Cimrman, „na takový návaly tam nejsou zařízený“. „Dneska je tu ňákej fofr,“ povídám paní prodačce. „To je letos pořád,“ odpověděla. Cena přitom během dvou let vyskočila na dvojnásobek!

„Á zelíčko,“ povídá mi soused, když jsem tahal pytle z auta. „Taky jsem letos naložil,“ dodal. „Ale ty jsi přece nikdy nenakládal,“ odvětil jsem. „No, ale letos radši jo. Franta taky, i naproti naložili. Kdoví co bude. Objednal jsem si dva metráky brambor a když bude nejhůř, holt udělám výběh pro slepice,“ upřesnil. Když jsem se mu podíval do tváře, došlo mi, že výjimečně nevtipkuje. Těch výběhů totiž v poslední době opravdu nějak přibylo. Změnila se i skladba zahrad, kořenovka, kam se podíváte. Vypadá to, že minimálně na vesnici bude vitamínu C dost. Také vlákniny a snad i bílkovin. Protože nikdo neví, co nás čeká?