Dav už nechce Rakušana, teď si žádá Jurečku
Dlouho to vypadalo, že to bude Vít Rakušan, kdo se stane první politickou obětí tragédie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho sdělení o činnosti policie i další informace o vyšetřování byla nemalou částí veřejnosti přijímána s krajní nedůvěrou. V novinách i na sociálních sítích byly na jednu stranu kladeny důležité a relevantní otázky. Na stranu druhou, zejména na těch sítích, se to hemžilo nadávkami, požadavky po Rakušanově demisi, konspiračními vysvětleními a podobně. Čekalo se na ministrovu sebemenší chybu, nebo alespoň trošku hrubší nepravděpodobnost.
Jenže pak se profláklo, že onoho dne měl ve svém úřadu mejdan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Že mejdan pokračoval i po střelbě na univerzitě, ba co hůře, dokonce ještě po večerním krizovém zasedání vlády. Skandál!
Toho dne se konaly stovky večírků, koncertů i divadelních představení lidí a institucí, které, podobně jako Jurečka, neměli se střelbou, ani s policií, ani se školstvím nic společného. Jistě, některé takové akce odvolány nebo ukončeny byly, některé po zprávách o neštěstí samy od sebe uvadly. Ale ani ty dokončené žádný skandál nezpůsobily.
Můžeme si představovat, jak večírek na Jurečkově ministerstvu probíhal. Můžeme si také přeříkávat, co ministra vedlo k návratu po zasedání vlády. Třeba aby se rozloučil s hosty. Aby podepsal konečné faktury. Aby dokončil důležité jednání, podobná se mohou vést i na večírcích, dokonce s vlastními zaměstnanci. On sám nyní tvrdí, že se vrátil pracovat. „Přišel jsem a bylo tam tak 30 až 40 lidí, kteří si povídali mezi sebou a pouštěli si hudbu z mobilu, reproduktorů. Já jsem si šel vyřídit nějaké věci do kanceláře, a pak jsem přišel za nimi. Odcházel jsem někdy asi v půl čtvrté ráno,“ řekl. I to zní pravděpodobně. To už bylo jasné, že následující pátek bude pro ministra vším jiným, než běžným pracovním dnem. Program na pátek v troskách a něco se do Vánoc ještě vyřídit muselo.
Můžeme si ale také představit mnoho jiných možností, jak ministr mohl v ono čtvrteční odpoledne zareagovat, jak nastalou a nenadálou situaci řešit. Většina takových řešení by asi byla vhodnějších, než to, které zvolil ministr.
Diskutéři na sítích často Jurečkovi odpouštějí ten mejdan, ale už ne to, že potom lhal a vykrucoval se. I tady připusťme, že třeba jen nevěděl, co má komu odpovědět, proč to lidi tak zajímá a vytáčí? A i kdyby lhal a vytáčel se, božínku, dělá to každý politik téměř neustále, to je základní politikův pracovní postup.
Dnes je to ale o to náročnější, že jsme všichni neustále on-line. Na mobilech, sítích, mezi „přáteli“ a skupinami. Posty a reakce běží nepřetržitě a okamžitě. Také od vládních činitelů se očekává okamžitá reakce na X. Takové posty ale nutně bývají často zkratkovité, nepřesné, nebo dokonce hloupé. Zkuste si sami v minutě odpovědět na nějakou podivnou zprávu nebo dotaz. Zjistíte do hodiny, že jste řekli hloupost, že jste cosi nedopověděli nebo nedovysvětlili, že za zprávou se skrývala ještě jiná důležitá informace, kterou jste v tu chvíli neznali. „Mejdan u Jurečky pokračuje i po střelbě!“ Vyštěkne kdosi do prostoru. „Pane ministře, je to pravda, můžete to nějak vysvětlit?“ pípne záhy SMS v Jurečkově mobilu. První reakce? Co je komu do toho! Ne, teď jenom fabuluji.
Tak, jak se v digitálním prostoru často zločin rodí, z touhy zaujmout, ohromit, pomstít se a někoho napodobit, tak se v témže prostoru hromadí oběti komunikační zběsilosti. Ministr Jurečka ještě obětí není. Zatím jen „je připraven zvážit svou rezignaci“, jak sdělil národu v nedělním pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Což je tedy výrok, který by si zasloužil zvláštní odstavec. Zatím ale je jen ne zcela odborně zdatný a ne dost moudrý ministr práce a sociálních věcí, který nedokázal zůstat nad věcí. Což nemá být ani odsudek, ani posudek, ani omluva zmatků, jichž se po zločinu na fakultě dopustil. Jen pokus vidět ty věci jinak.
Předseda vlády Petr Fiala na Jurečkovo oznámení odpověděl, že o jeho rezignaci neuvažuje. V dané chvíli je to odpověď šéfovská a státnická, vysoce přesahující Jurečkovo „připravené zvažování“. Ale nemusí být konečná. Nátlak davu neustane.