Česká ekonomika zatím jen vrávorá kolem nuly
Dnešní statistiky o stavebnictví opět ukazují, že něco není správně. Ekonomicky řečeno: nerovnováhy se prohlubují.
Že klesají výkony pozemního stavitelství, kam spadá i bytová výstavba, na tom není nic k podivení. Občané jsou bez peněz, nebo se obávají o své příjmy do budoucna a nechtějí se zadlužovat. I těm, kteří by chtěli, to zpřísněná pravidla České národní banky neumožní. Poptávka po hypotečních úvěrech a tím pádem i po vlastnickém bydlení je do značné míry dána také byrokratickou překážkou. Nebo, chcete-li, onou proponovanou digitalizací. Poslužme si příkladem od Národní ekonomické rady Světa hospodářství (NERSH). Kancelářská krysa samostatně výdělečně činná (KKVČ) typu poradce, právníka, spisovatele apod., si může ročně přijít na slušné příjmy. V daňovém přiznání zcela po právu přizná paušální výdaj ve výši 40 % (svobodná povolání) až 60 procent z příjmů. Reálně ale ani tato procenta v nákladech neutratí. Což software úvěrující banky nebere v ohled a osobu vyhodnotí jako splátkově insolventní. Vystoupit z tohoto režimu je možné, vykazovat paušální náklady není povinnost. V ten moment ale příslušná KKVČ zaplatí takovou raketu na daních, že v čistých příjmech stejně úvěrovým scoringem neprojde. Trochu taková Hlava XXII.
Soukromé podniky se stavebními investicemi váhají. Neboť ty jsou zpravidla motivovány podstatnou změnou produkce, ale především jejím rozšířením. Teď jsou v nejistotě, zda ji skutečně rozšíří, respektive, zda ji prodají. A za kolik, když náklady na stavební investici, včetně nákladů finančních, nehezky rostou.
Vážnější je ale problém propadu výkonu inženýrského stavitelství. Ministerstvo dopravy se může chlubit, jak rekordní rozpočty na získává na stavbu silnic a železnic, ale skutek utek. Kdysi proslavený politický výkřik, že se z krize proinvestujeme, zaniká v hluku inflace a legislativní neschopnosti potřebné stavby ke stavbě připravit.
O stavebnictví se říká, že předznamenává obrat v hospodářském cyklu. Že jde do krize o měsíce až o rok dříve, než ostatní ekonomika. A obráceně, že hospodářské oživení se první projeví ve výkonu stavebnictví. Tak jsme se minulý týden od Českého statistického úřadu dověděli, že hrubý domácí produkt v 1. čtvrtletí stoupl o 0,1 procenta a že jsme tedy asi z hospodářské recese po dvou kvartálech venku. Dnešní statistiky varují, že tento růst je spíše balancování na pokraji nuly.
Co by pomohlo? Zpomalení inflace a snížení úrokových sazeb. To ale současně zařídit nelze. V podobných případech může obratu napomoci stát, který se může stát takovým startovacím investorem budoucí konjunktury. Takovým ale není stát, který investuje na dluh ve vrcholném hospodářském růstu, a pak znovu ve volební kampani.
Měsíční údaje nepřeceňujme, vnějších vlivů, a ve stavebnictví zejména, je mnoho, včetně počasí. Jen se z té konjunktury ještě moc neradujme a od veřejných investorů nic moc nečekejme.
