Šéf Siemens ČR: Česko neoplývá přírodními zdroji, ale má vynikající mozky. A ty musíme podporovat

Národ, který si neváží svých učitelů, si v budoucnu nebude moci vážit sám sebe. Proto v Cenách Wernera von Siemense, jež se vyhlašují v tomto roce už podvacáté páté, oceňujeme vedle studentů, autorů vítězných diplomových a disertačních prací také pedagogy, kteří je vedli, říká generální ředitel Eduard Palíšek.

Společnost Siemens Česká republika vyhlásila v tomto roce už 25. ceny Wernera von Siemense, udělované nadaným studentům technických a přírodovědných oborů, pedagogům a mladým vědcům. Rozsahem, výší finančních odměn a tradicí jde o jednu z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v tuzemsku. Jakým vývojem prošly tyto ceny od roku 2010, kdy jste nastoupil do čela českého Siemensu?

Ceny Wernera von Siemense začaly 12 let předtím, než jsem se ujal vedení českého Siemensu. Soutěž však neměla vyváženou strukturu ani jasné kontury, zaměřovala se pouze na diplomové a disertační práce. Byla to dobrá myšlenka, ale připadalo mi, že by to chtělo něco navíc. Že bychom pro školství mohli udělat víc, protože bez vzdělaných lidí nemůže naše země prosperovat. Nemáme moře, vodopády, které by nám vyráběly elektřinu, naše území není celoročně zalito sluncem. Nemáme mnoho nerostných surovin. Jediné, co máme, jsou chytré hlavy českých lidí.

Co z této úvahy plyne?

Že je hrozně důležité, aby byla oblast školství systematicky podporována tak, aby dokázala generovat vzdělané lidi pro budoucnost. Ne lidi, kteří jsou vyprofilovaní pro jednu konkrétní práci. Myslím, že potřebujeme lidi, kteří dokážou vnímat věci z pohledu multioborového myšlení, propojovat různé disciplíny a být připraveni na měnící se prostředí.

Takže jste se rozhodli paletu cen rozšířit?

Přemýšleli jsme o tom, jak lépe pokrýt problematiku českého školství i potřeby průmyslových firem. A usoudili jsme, že pokud si skutečně vážíme našich učitelů, musíme jim to dát najevo. Prvním krokem ke změně celého systému soutěže bylo, že jsme začali oceňovat – vedle vítězných autorů diplomových a disertačních prací – také pedagogy, kteří je vedli.

Jaká byla odezva?

Vyvolalo to velmi pozitivní reakci, protože najednou si někdo všiml těch, kdo byli doposud v pozadí a nikdo o nich nemluvil. My jsme ukázali, že si jejich práce vážíme. Dostali možnost vystoupit na pódium stejně jako ti, které vypiplali. Bylo to bráno jako závan čerstvého větru, důkaz, že se pedagogická práce dá vnímat s úctou. Dodnes se potýkáme s dědictvím minulého režimu, který dal školství hodně na frak, a kvalitních učitelů je stále málo.

Daří se tuto situaci postupně zlepšovat?

Za posledních několik let se oceňování pedagogů výrazně zlepšilo. Je v tom posun, ale pořád nejsme tam, kde bychom měli být. Tvrdím, že národ, který si neváží svých učitelů, si v budoucnu nebude moci vážit sám sebe. Proto v Cenách Wernera von Siemense, jež byly vyhlášeny v tomto roce už podvacáté páté, oceňujeme vedle studentů, autorů vítězných diplomových a disertačních prací, také pedagogy, kteří je vedli.

Vychováme generaci, která se nepostará o to, aby byl svět lepší. V České republice je markantní, jak moc jsme náchylní k populismu a zjednodušenému vysvětlování složitějších věcí. Jak jsme schopni věřit různým fake news jenom proto, že nemáme dostatek znalostí, kritického myšlení, schopností se učit a chuti objevovat. To vnímám jako velký problém. Proto si myslím, že je důležité školství systematicky podporovat a dávat široké veřejnosti najevo, že pedagogická práce je nesmírně zodpovědná a důležitá.

Jak se toto postoj promítl do struktury Cen Wernera von Siemense?

Skutečnost, že nemůžeme sázet na nic kromě šedé kůry mozkové, nás vedla k tomu, že jsme zavedli některé nové kategorie. Oceňujeme nejlepšího pedagoga, aby bylo vidět, že ve školském systému je celá řada skvělých lidí, kteří dokáží přicházet s novými metodami jak vyučovat, a umí dělat opravdu malé zázraky s tím málem, co mají k dispozici. Mimochodem, v čele poroty, která vybírá nejlepšího pedagoga, zasedá předseda České konference rektorů, což dává ocenění jistý punc nezávislosti a objektivity. Vnímáme, že se svět kolem nás mění. Uvědomujeme si, že je celá řada témat, která chceme jako firma, jež se chová zodpovědně, podporovat. A přejeme si, aby je tak vnímalo i naše okolí.

Přibyly i nějaké další nové kategorie?

Speciální kategorií, kterou jsme zavedli, je ocenění mimořádné kvality ženské vědecké práce. Velmi si uvědomujeme nedostatečnou genderovou rovnost v České republice, ať se tváří kdo chce jak chce. Nacházíme se na 76. místě ze 146. zemí, dokonce za Kolumbií a Etiopií. I když mnozí mluví o stanovování kvót, my se na genderovou rovnost jako na věc kvót nedíváme. Genderovou rovnost vnímáme jako cíl, kterého sami chceme dosáhnout, protože věříme v jeho smysl a vnímáme ho jako správný.

Jakým způsobem získáváte podněty na změny ve struktuře soutěže?

Mnoha tématům, třeba udržitelnosti a společenské odpovědnosti, se věnují lidé přímo u nás. Tato témata řešíme denně, protože se přímo dotýkají našich firemních aktivit. Co se týče cen, tak tam se setkáváme vždy po uplynutí každého ročníku s předsedy porot a některými jejich členy a ptáme se jich na názor. Chceme od nich slyšet, jak vnímají posun kvality prací v celém jejich ohromném objemu. Letos bylo pro názornost v registračním systému soutěže přes 490 prací, nominací a doporučení. Velice si vážím všech, kteří jsou ochotni se jimi pročíst a posoudit jejich kvalitu, protože to dělají pro dobro nás všech. Díky této zpětné vazbě vzešlo také to, že jsme zavedli cenu pro ženy ve vědě, i když jsme nezačali zrovna nejlépe.

Oceňovaly se totiž nejlepší ženské práce ze všech přihlášených a ne jen z těch nejlepších. To laureátku svým způsobem stavělo do role, že je nějaký speciální druh a není ani důležité, jestli je tak dobrá jako muž. Stačí, když bude dobrá. Záhy jsme si uvědomili, že takhle jsme to vůbec nezamýšleli.

Jaký je tedy váš nový přístup?

Naším cílem je poukázat, že se špičková věda dá dělat i v situaci, kdy má žena mnohem složitější podmínky. Hned po prvním ročníku tohoto ocenění to běží tak, že se vyberou nejlepší práce, a až z nich, je-li mezi nimi žena, se vybere nejlepší autorka – tedy nejlepší žena z těch nejlepších oceněných. Tím nedochází k žádné pozitivní diskriminaci. Vítězka musí být mezi nejlepšími, a my oceníme ženu, která je příkladem pro ostatní.

Můžeme udílené ceny chápat jsou reflexi, zrcadlení celospolečenských výzev a trendů, je to tak?

Ano, je to jakási reflexe našich myšlenek, jak vnímáme společenskou odpovědnost. Víme, že genderová rovnost je jeden z důležitých prvků společenské odpovědnosti. Stejně tak víme, že byly potřebné další, dalo by se říct technické kategorie, které jsme přidali.

Víme, že jsme vysoce průmyslová země, a bez průmyslu 4.0 a digitalizace to nejde. Proto jsme se rozhodli zahrnout také kategorii, která podporuje toto téma. Funguje od roku 2018. O dva roky později jsme zařadili také ocenění pro práce na téma chytrá infrastruktura a energetika, důležitost tohoto tématu asi není při stále trvající energetické krizi potřeba zdůrazňovat.

Zavedli jsme rovněž ocenění pro studenta, který musel překonat těžké životní překážky, aby získal vzdělání. Znali jsme studenta, který trpěl velmi těžkou nemocí, jež mu zcela znemožňovala pohyb. Přesto dokázal vystudovat. A našly by se další příklady podobně silné vůle, jen se o nich nemluví. Tyto mladé, statečné a houževnaté lidi se snažíme zviditelnit. Myslíme i na ty, kteří vzešli ze znevýhodněného sociálního prostředí. Mimo hlavní kategorie dostanou letos dvě práce speciální čestné uznání.

Co vlastně příprava jednoho ročníku cen obnáší?

Víceméně je to tak, že už nyní, v okamžiku vyhlášení laureátů letošního ročníku se začíná chystat ročník další. Věnuje se tomu malá skupinka lidí-nadšenců u nás ve firmě, protože jsme velmi štíhlá organizace, pokud jde o podpůrné činnosti.

Je vybírání těch nejlepších v současnosti složitější než kdysi?

Podle toho, co slyším od předsedů porot, se vybírá obtížněji, protože je rok od roku víc opravdu dobrých prací. Máme dlouholeté předsedy, kteří se shodují v názoru, že kvalita přihlášených prací stále roste. Mnohem častěji než dříve se k naší velké radosti objevují práce, které přesahují různé vědní obory. To je fantastické. Například propojení medicíny a digitalizace je krásná ukázka víceoborovosti a porotci si cení, že takový posun nastal. Je zapotřebí neustále opakovat, že Ceny Wernera von Siemense jsou nástrojem, který má podporovat české školství a vzdělanost obecně. Je to naše vlastní cesta, jak k těmto výzvám přistupujeme.