Nepozváni, vkrádají se zelení do našich domovů

Kdo uposlechl zákazu spalování uhlí a investoval do nového kotle na zemní plyn, udělal zásadní chybu. Uvěřil státu.

Podle aktuálního návrhu Evropské komise (EK) schváleného Evropským parlamentem (EP) všechny novostavby v Evropské unii budou od roku 2030 povinně bezemisní. Nové úřední budovy tuto podmínku musejí splnit už o dva roky dříve. Všechny nové domy budou také muset od konce roku 2029 umožňovat vhodnou instalaci solárních panelů, což se nových nerezidenčních budov týká už od konce roku 2026. Do roku 2035 mají všechny nové a rekonstruované budovy přestat používat jakákoliv fosilní paliva.

Zároveň EP nařídil i ty rekonstrukce. Do roku 2030 se musejí i starší domy zateplit a podle možností opatřit solární elektrárnou, aby vyhověly energetické kategorii E (nejhorší je G). Včetně domů rodinných (je jich přibližně 1,7 milionu) a bytových (cca 200 tisíc).

Návrh směrnice má silně retroaktivní účinnost. Zavádí povinnost měnit technická a stavební řešení již užívaných domů, postavených a kolaudovaných podle dobových technických norem a stavebních zákonů. Takový podobný zpětný zásah nikdy nebyl požadován ani po automobilovém průmyslu, který je dnes největším třídním nepřítelem zelených.

Zbytečná revoluce

Stavební zákony a technické normy, zejména ty energetické, se mění a zpřísňují téměř neustále a průběžně. Úspora energie je už několik let prioritou mezi stavebníky. Důraz na úspory a udržitelnost kladou developeři u svých projektů komerčních a v posledních letech i bytových. Starší bytové domy jsou zateplovány a jejich energetické hospodářství všelijak racionalizováno, od nových topných médií a technologií až po využívání moderních elektronických pomůcek, a to už od dob předdotačních. Stavebníci nových rodinných domů si dokáží velmi přesně vypočítat (nebo si odborný posudek pořídí), jak silnou izolaci použít na zdivo, zda dvojitá či trojitá skla v oknech, jak se zbavit tepelných mostů a jaký způsob vytápění zvolit, aby se vešli do rozpočtu, aby dostali dotace a aby se zvýšené náklady rozumně navrátily v úsporách. Navrhnout a postavit jiný než nízkoenergetický či neutrální dům si dnes už nikdo netroufá.

ze všech opatření proti emisím CO2 je stavebnictví nejdále a je nejúspšnější

Ono už to ani není možné. Od 1. září 2020 je v platnosti vyhláška 264/2020 o energetické náročnosti budovy. Navazuje na předpis EU z téhož roku, jenž je stručný a netechnický a ponechává jednotlivým vládám značnou volnost ve výkladu a implementaci. Základní cílení je nezpochybnitelné: jde o energetické úspory a o snížení emisí CO₂. Budovy jich mají na svědomí třetinu z celkového člověkem způsobeného množství. Zároveň budovy vzhledem ke svému množství, dlouhodobé funkci i relativně dobré předpověditelnosti energetických potřeb zůstávají jedinou částí celkového emisního balíku, kde jsou řešení ke snižování emisí známá, dlouhodobě ověřená a ve značné části již nyní návratná. Kromě toho, zdůrazněme, jsou uživateli budov také žádaná. Ze všech opatření proti emisím CO2 ve všech segmentech – energetice, dopravě či průmyslu – je stavebnictví relativně nejdále a je nejúspěšnější. Nejen díky novým materiálům a technologiím, novým přístupům k projektování, ale také díky dobrovolnosti, se kterou se to celé děje.

Udržitelné budovy se nejdříve a nejrychleji prosadily v segmentu administrativních projektů. Bylo to dáno i poptávkou ze strany uživatelů – nájemců. Pro developery už prakticky není jiné možnosti, než stavět objekty certifikované podle některé z mezinárodně uznávané škály, nejčastěji BREEAM, LEED, nebo tuzemský, ale také mezinárodně uznávaný certifikát SBToolCZ. V hodnocení sledují několik kategorií, např. energetickou účinnost, emise skleníkových plynů, zdraví a pohodu  ve vnitřních prostorech, využití pozemku, znečištění, nakládání s odpady a s vodou, ale také použité materiály nebo jejich dostupnost, resp. vzdálenost dopravy na stavbu.

Fungují u nás specializované firmy, které dodají úsporná energetická řešení na klíč, od zjištění současného stavu přes zpracování projektu až po realizaci. Investice se splácejí z dosažených úspor, což zaručuje několikaleté pravidelné kontroly účinnosti investic a záruku dodavatele za dosažení projektovaných úspor. Touto cestou šlo například pražské Národní divadlo, a to ve svých historických budovách v centru města. Dosavadní monitoring prokazuje vyšší efekt úsporných řešení, než bylo projektováno.

U bytových domů šel vývoj pomaleji. Bylo to dáno obavami investorů z prodražení výstavby a vyšší ceny bytů, kterou by budoucí majitelé neakceptovali. (U nízkoenergetických nebo neutrálních budov je zvýšení pořizovacích nákladů odborníky odhadováno na 8 až 15 procent.) Jsou velmi citliví na cenu bydlení a na kvalitu provedení v tom smyslu, aby dům, byt a všechno zařízení v něm správně fungovaly. Když rodina řeší své bydlení, není pro ni zpravidla prioritou uhlíková stopa.

Ambice místo rozumu

Co si dokáží investoři, stavaři a občané zařídit sami, je podezřelé, příliš svobodomyslné a tudíž málo ambiciózní. Návrh nové směrnice proto nutí k přestavbám podle nových norem soukromé vlastníky bytů v podstatě bez ohledu na dobu jejich vzniku a bez ohledu na potřeby a možnosti jejich obyvatel.

Oficiální zdůvodnění ale zní jinak. Mají se snížit emise oxidu uhličitého a má se snížit závislost na fosilních palivech z Ruska. To hlásí zelení politikové, kteří tuto závislost po léta cíleně budovali. Není to zdaleka poprvé ani naposledy, kdy zelení zahájí sveřepý boj proti něčemu, co dříve vymysleli a prosadili. Například biopaliva první generace. U nás aktivisté mj. důrazně požadují sociální spravedlnost a boj proti energetické chudobě, která před zahájením tranzice energetiky na obnovitelné zdroje neexistovala.

Na tom, co zelení prosadili, ještě občan nikdy nic nevydělal

Zelení dále slibují, že občané ušetří na platbách za energii. Zároveň ale požadují, aby lidé byli chráněni před „nepřiměřeným“ růstem nájemného. Takže přiměřený růst se předpokládá. Zkušenost říká, že na tom, co zelení prosadili, ještě občan nikdy nic nevydělal. Mimochodem, už je zde předpokládána triáda: kontrola výroby vyvolá kontrolu spotřeby (v tomto případě regulaci ceny-nájmeného) a pro správnou funkci je nutná kontrola myšlení (tu už mají zelení za splněnou).

Do třetice, šibeniční lhůta, dokdy mají být hotovy rekonstrukce starších domů, prý zajistí nová pracovní místa a sníží nezaměstnanost. To se, alespoň u nás, zcela míjí účinkem. Nedostatek zaměstnanců a zejména kvalifikovaných řemeslníků je dlouholetou brzdou rozvoje stavebnictví. Jedině snad, že by zelení politici dopředu počítali s nutností nějak zaměstnat 400 tisíc ohrožených pracovníků v automobilovém průmyslu – u nás, celkem 14 milionů v  EU. V každém případě by šlo o zaměstnání na dobu určitou – nějakých deset dvanáct let.

K potížím stavebnictví se poslední dobou přidává nedostatek stavebního materiálu. Nyní se ještě prodlužují dodací lhůty na tepelná čerpadla a sluneční elektrárny. A to si je zatím lidé instalují dobrovolně. Samozřejmě s dotací.

Do čtvrtice prý rekonstrukce starších budov nebude sociálně zatěžkávací, protože na to půjdou evropské dotace. Zelení zkrátka a nepřekvapivě stále netuší, kde se peníze do těch dotačních fondů berou. Že je členské státy musejí vypumpovat z osobních účtů svých občanů. Například přes emisní povolenky a jiné ekologické daně.

Návrh směrnice ještě bude diskutován, než jeho definitivní podobu EK předloží k opětovnému schválení parlamentu. Členské státy budou mít při implementaci údajně dost velký prostor pro vytváření národních norem energetické úspornosti, především pro zařazení budov do konkrétní energetické třídy A až G. V implementaci také mohou být výjimky, např. pro historické památky, nebo pro nemovitosti obývané jen dočasně. A budou tam muset být sankce za nesplnění.

I kdyby však naše národní pravidla byla sebeměkčí, na principu to nic nemění. Se zelenými politiky, nejsou-li zváni, by soukromé domácnosti měly ambiciózně vyrazit dveře.