Baterie, nebo vodík? Za nás obojí, záleží na potřebách klientů
Praha 1. března 2023 (PROTEXT) – Od roku 2017 je česká vývojová firma DEVINN významným hráčem na české i světové vodíkové scéně. Již v roce 2020 představila mobilní vodíkový generátor energie H2BASE, podílí se na stavbě vodíkové Tatry, zabývá se ale i bezpečnostními systémy pro trakční baterie. V době energetické krize a rostoucího tlaku na omezení spalovacích motorů se z vodíku stává často skloňované téma. Luboš Hajský si v DEVINNu rozhodl zachovat přístup technika a na otázku zdroje energie a pohonu budoucnosti nabízí velmi pragmatický pohled.
V oblasti vodíku zastává DEVINN často roli konzultanta a realizátora potřeb a nápadů. Dokáže klientům zajistit návrh řešení, doporučit vhodný druh technologie, celý projekt odřídit, pospojovat komponenty do funkčního celku a ten následně i otestovat a certifikovat. Poptávky do DEVINNu chodí z celého světa a často se týkají přestavby dopravního prostředku na alternativní ekologický pohon.
„Jedním z příkladů je výrobce nákladních vozů. Ví, že s naftovým motorem brzy nesplní emisní limity, a hledá partnera, který dodá řešení na klíč. Ze začátku zkoumáme to, kde vozy jezdí, jak se používají. Teprve pak zvažujeme, jestli vodík, nebo baterie,“ doplňuje Hajský.
Vozidlo poháněné vodíkem s palivovým článkem je v podstatě také elektromobil. Liší se velikostí baterie a způsobem, jakým ji napájíme. Z uživatelského hlediska má vodík podobné vlastnosti jako fosilní paliva. Lze ho převézt v cisterně a natankovat za několik minut. Baterie mají oproti tomu nevýhodu v délce nabíjení, tu ale kompenzují vyšší účinností.
Například z 10 kWh uložených do lithium-iontové baterie získáme zpět téměř 95 %. Oproti tomu z palivového článku, ve kterém dochází k přeměně vodíku na elektrickou energii, získáme zpět jen asi 50 % ve formě elektřiny využitelné pro pohon. Ze zbylé energie se stane energie tepelná a voda. To jsou také jediné emise, které zařízení produkuje.
Palivový článek tak má nižší účinnost než baterie, ovšem vyšší, než má běžný spalovací motor. Proto se podle Hajského vyplatí třeba tam, kde je nevýhodné odstavit vozidlo na delší čas u nabíječky. „Může to být případ důlního speciálu, bývají to vlakové soupravy, vodík dává smysl i městských autobusů,“ vysvětluje Hajský. „Samozřejmě lze vyrobit i náklaďák nebo autobus poháněný bateriemi. Limity nejsou ani tak v dojezdu, ale spíše ve hmotnosti. Bateriový kamion bude zpravidla těžší než vodíkový. Pokud klientovi nevadí odstávky pro nabíjení ani vyšší hmotnost vozidla, baterie mohou být vhodné i u větších vozů,“ dodává. Oproti tomu osobní doprava půjde podle Hajského v nejbližší budoucnosti spíše cestou bateriového řešení.
„Ať už jde o Euro 7, nebo o to, že EU schválila zákaz spalovacích motorů od roku 2035, k obojímu se samozřejmě stavíme jako k příležitosti. Nejsme ovšem zelení ani vodíkoví aktivisté,“ komentuje zakladatel DEVINNu přístup firmy.
Vodík a palivový článek najdou uplatnění také v energetice, konkrétně jako pomocník pro energetickou nezávislost budov nebo jako podpůrný zdroj elektrické rozvodné sítě. Již neplatí, že by vodík díky svým malým molekulám samovolně unikal z tlakových nádob, ve kterých je uskladněn. Naopak lze energii ve vodíku uchovat oproti bateriím neomezeně dlouhou dobu. Baterie totiž podléhají samovybíjení. „Ideální je v létě uložit do vodíku přebytky třeba z fotovoltaiky a pomocí palivového článku vyrobit energii zpětně až v zimních měsících,“ říká Hajský. Doplňuje, že právě tento scénář je výhodný i proto, že v zimě můžeme využít také odpadní teplo, které palivový článek produkuje. Tím můžeme až zdvojnásobit účinnost celého systému.
Ucelený systém tzv. vodíkového hospodářství má potenciál zvýšit energetickou nezávislost průmyslových provozů i kancelářských budov. Spočívá v propojení zdroje zelené energie (např. fotovoltaiky) s elektrolyzérem, který vyrobí z přebytků elektřiny vodík. Přebytky se pak ve formě plynného vodíku uloží do tlakových nádob. V případě potřeby se pak uložený vodík nažene do palivového článku, kde se přemění opět na elektrickou energii. Kvůli nákladnosti celé technologie je ale takové řešení v tuto chvíli zajímavé hlavně pro firmy a není v první řadě určené pro rodinné domy. Ostatně sám DEVINN spustí vlastní vodíkové hospodářství v jablonecké provozovně již letos.
Časem firma plánuje systém hospodářství nabízet také komerčně, tomu ale bude předcházet testovací režim. „Než systém začneme prodávat, chceme ho vyzkoušet sami na sobě. Poté bude spolupráce fungovat podobně, jako to nyní děláme u dopravních projektů. Vždy začínáme studií, kde posoudíme potřeby klienta. Zcela otevřeně říkám, že existují případy, kdy vodíkové řešení klientům rozmluvíme,“ dodává Hajský.
Kontakt pro média:
Tomáš Schwarz
ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
