Konec starých časů

Tak, jako se třesou v základech poklidné časy světového míru a prosperity, jako by se najednou začala třást i moderní pražská architektura. Vypadá to skoro jak něco symbolického, snad nějaké gesto, že staré časy opravdu končí.

Nebuďme staromilští, chtělo by se říct u lkaní nad osudem historických staveb. Každé město se vyvíjí. Kdyby Praha skončila jako středověká rezervace, sice by se do ní jezdil dívat celý svět, ale těžko by se v ní dnes dalo žít. A změny? Ty jsou tady přece pořád. Nikdy dnešek není stejný jako včerejšek. „Jedině změna je trvalá,“ říkal Arthur Schopenauer.

Ke všem zvratům také dochází v nějakém dobovém kontextu. Ne, že by nebyla Pařížská ulice v Praze hezká. Ale podobnou mají leckde na světě, zatímco staré židovské město bylo unikátní. Nelze však úplně opomenout, že hlavním důvodem celé Pražské asanace byly špatné hygienické podmínky. No budiž, ale aspoň ty nejhistoričtější části se mohly zachovat.

hlavním důvodem Pražské asanace byly špatné hygienické podmínky

Stejně tak řetězový most Františka Josefa už prostě nevyhovoval pražským potřebám. Takže ho pod Letenským tunelem nahradil modernější nástupce. Dnes už málokdo tuší, že v Praze stála tato monumentální konstrukce, dokonce trošku připomínající něco, čím se Budapešť chlubí jako jedním ze svých symbolů. Věčná škoda.

Dnes jsme ale, pokud jde o význam památek, poučenější. Přesto se řeže i tam, kde se Národní památkový ústav (NPÚ) pokusil o ochranu. Tak na co ho vlastně máme?

Zánik bývalé budovy Transgasu pobouřil asi hlavně odborníky a pár pamětníků. Ale měl nás varovat. Mnozí památkáři a architekti kroutí hlavou nad plánovanou přestavbou bývalého penzijního ústavu, později sídla odborů na Žižkově. NPÚ se vyslovil proti ní, nicméně úředníci ji dali zelenou. Jde o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických památek.

Železniční most pod Vyšehradem má v podstatě zmizet

Jako blesk z čistého nebe teď přišlo oznámení, že má zmizet železniční most u Výtoně. O této variantě se již před časem veřejně diskutovalo. Poté diskuse utichla a najednou…. Most, občas též nazývaný Vyšehradský železniční patří neodmyslitelně k pohledu na Vltavu protékající Prahou. Také k pohledu na Vyšehrad. Jde o stavbu z počátku 20. století, prohlášenou v roce 2004 za kulturní památku. Nevadí, podle aktuálního projektu zůstanou jen jeho pilíře, vše ostatní se změní a most zvenku zcela změní podobu.

Nějak je těch zásadních zásahů do památek moderní architektury v poslední době dost. Je to symbol? Nebo předzvěst? Chystané změny nejdou jen proti Klubu za starou Prahu. Jde o zásadní změny veřejného prostoru. Možná nám chtějí říct, že nemáme spoléhat opravdu na nic. Na mír, na to, že Evropa je vyspělou částí světa a demokracie, natož pak liberální, je normou. Kdepak, nic netrvá věčně. Ani kulturní památky.