České jaderné plány v nestabilních časech
Ruská invaze na Ukrajinu a následně vysoké ceny zemního plynu a elektřiny vynesly do popředí nové otázky nad budoucností evropského energetického trhu. Vedle potřeby rychle nahradit ruský plyn trvá úkol omezit vysoké emise skleníkových plynů kvůli postupující klimatické krizi. Zvýrazněna byla také potenciální zranitelnost jaderných elektráren ve válečných konfliktech. Jaká by v tomto světle měla být budoucí role jaderné energetiky v české energetice? Jaké jsou reálné možnosti nových jaderných projektů nahradit spalování fosilních paliv? A mohou tyto zabezpečit českou energetickou bezpečnost?
Hledání odpovědí na tyto otázky rámovalo veřejnou panelovou debatu „České jaderné plány v nestabilních časech“, kterou 1. listopadu uspořádaly sdružení Calla a Hnutí DUHA v prostorách pražského Enfora. Zazněly tu názory náměstka sekce jaderné energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu Tomáše Ehlera, náměstka pro řízení sekce ochrany klimatu Ministerstva životního prostředí Jana Dusíka, bývalého premiéra a evropského komisaře Vladimíra Špidly a poslance Evropského parlamentu, ekonoma Luďka Niedermayera.
Tomáš Ehler potvrdil, že vláda považuje jadernou energetiku za jednu z klíčových priorit v českém energetickém mixu a zmínil, že úřad již připravuje podklady pro rozhodnutí o stavbě šestého velkého reaktoru v Dukovanech a dvou v Temelíně. Jeho vládní kolega Jan Dusík pak hovořil o roli jaderné energie pro snižování emisí skleníkových plynů. Zdůraznil, že z pohledu Ministerstva životního prostředí je prioritou využití obnovitelných zdrojů tam, kde je to možné.
Kriticky se naopak na vládní plány podíval Luděk Niedermayer a připomněl, že velký podíl veřejné debaty věnovaný tématu přípravy pátého dukovanského bloku nás odvádí od toho, co bychom měli udělat teď a rychle – rozvíjet fotovoltaické, větrné zdroje, modernizovat sítě s využitím úložišť energie a další transformační kroky. To pak podle něj vede k situaci, kdy: „Naše reakce na energetickou krizi není dostatečná, zejména v oblasti úspor energie a obnovitelných zdrojů. Tam jsme deset let spali a musíme teď rychle dohnat vyspělejší státy.“ Oponoval pak i představám o ekonomické výhodnosti jaderné energetiky: „Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu je rozvoj jaderné energetiky ze strany ministerstva průmyslu prezentován jako nejlevnější varianta. Záleží ovšem na výchozích předpokladech, které by měly být podrobně diskutovány.“
Vladimír Špidla si také myslí, že jaderná energetika není univerzálním řešením pro Českou republiku, v globálním měřítku jde podle něj o řešení okrajové a je zřejmé, že inženýrské kapacity se budou soustředit na jiné technologie. Poukázal zejména na jeden obecně podceňovaný fakt: „Nečeká nás nyní jen energetická transformace, ale společenská, která zasáhne celou ekonomiku. Rozhodující jsou při tom sociální aspekty – potřebujeme mimořádnou míru společenské spolupráce a proto musíme přemýšlet nejen o přerozdělování výnosů, ale také nákladů.“
Edvard Sequens z pořádajícího spolku Calla zhodnotil diskusi: „Jaderná energetika bývá v České republice považována za zázračnou technologii, která nás zbaví vysokých emisí skleníkových plynů a současně zajistí naši energetickou soběstačnost. Debata ukázala, že to není tak jednoznačné a že je nezbytné věnovat potřebné úsilí levnějším a dostupnějším řešením obou klíčových problémů současnosti.“
Další informace k panelové debatě i tématu najdou zájemci na webu www.jadernaenergetika.eu.
