Rivalita klinických logopedů vůči logopedům ve školství

Praha 1. listopad 2022 (PROTEXT) – Reakce předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR na tiskovou zprávu Učitelské platformy k logopedům ve školství pod názvem „Učitelé: V mateřských školách nepotřebujeme školské logopedy, ale speciální pedagogy“ v jejímž úvodu se píše:

„V novele Zákona o pedagogických pracovnících je nová pozice školského logopeda, která byla vytvořena z důvodu nedostatku klinických logopedů. Podle pedagogů sdružených v Učitelské platformě nelze školského a klinického logopeda dávat na stejnou úroveň, protože každý má jinou úroveň vzdělání a nesprávná diagnostika problému může způsobit u dítěte nezvratnou změnu. Ministerstvo školství by proto mělo vedení škol i rodiče o rozdílech informovat.“

Vážené kolegyně a kolegové sdruženi v Učitelské platformě,

pozorně jsem si přečetl text, který na svých stránkách publikujete. Zjišťuji, že podivná rivalita mezi klinickými logopedy a logopedy ve školství neutichla ani po letech, co jsem z MŠMT, kde jsem roky zastával pozici ředitele odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy, odešel. Nevím, kdo je autorem vámi uvedeného textu. Nicméně si myslím, že by se mohl zařadit mezi kvalifikované dezinformátory. Co to je za hloupost, že „na rozdíl od klinického logopeda nemá školský logoped definovanou konkrétní odpovědnost za svou práci, která tím padá na školu“. Každý jsme za svoji práci klientovi osobně zodpovědní a je jedno, zda jsme klinickým, či školským logopedem. Za svoji praxi jsem poznal spoustu logopedů ve školství, kteří by snadno strčili nemálo klinických logopedů lehce do kapsy a samozřejmě to platí i opačně. Snažím se porozumět, proč si atestovaný logoped ve zdravotnictví myslí, že je odborně výš, než neatestovaný logoped ve školství. Ano je atestovaný, což je potřebné pro uplatnění se ve zdravotnictví, ale to vůbec neznamená, že je automaticky větším odborníkem.

Vzpomínám si, že u příležitosti jedné logopedické konference jsme si společně s prof. Zdeňkem Matějčkem při předávání nějakých logopedických ocenění v Karolinu říkali, že nerozumíme těmto rozmíškám v jednom oboru, protože bazální vzdělání mají obě kategorie v podstatě stejné. Je to již mnoho let, pravda, ale o to víc mne tyto dětinské rozmíšky ve své trvanlivosti překvapují. Transakční analytik, psychoterapeut Erich Berne by to definoval jako hru “ Tahanice o kyblíček na písku“. Název článku jasně ukazuje na zkreslenou představu logopeda ve školském systému. Sám mám díky svému synovi zkušenost, že i renomovaný klinický logoped může být zbytečný, když pracuje s klientem 10 -15 minut v třítýdenním, až měsíčním intervalu. Jak rádi jsme tehdy využili služeb logopeda ve školství, který chlapci pomohl neúměrně více. A to není pouze má zkušenost. Buďme konečně dospělí a připusťme si, že každý logoped má na slunci své místo, ať ve zdravotnictví či ve školství a jediným měřítkem jeho odbornosti je odváděná práce a ne atestace, která potřebnou odbornost stejně jako v psychologii či lékařství ještě zaručovat nemusí.

Jak školní, tak klinická logopedie má své nezastupitelné místo na slunci, jen je třeba se ujednotit v chápání rolí a spolupracovat. Je velmi krátkozraké upřednostňovat jedno před druhým. Je rovněž velmi krátkozraké plédovat o náhradu školních logopedů speciálními pedagogy. Obě kategorie mají v mateřských školách nezastupitelné místo, o tom jsem přesvědčen. Dokážu si představit, že vzájemná spolupráce klinických a školních logopedů může být přínosná. Uvědomme si, že speciální pedagog je jistě v péči o děti se speciálními vzdělávacími potřebami přínosný, nicméně bez logopedického vzdělání péči o řeč moc nepomůže.

Např. já etoped jsem v logopedii naprostým nýmandem a moc odborné podpory by u mne děti asi nenašly. Myslím, že přetahováním se různými argumenty bychom mohli trávit čas velmi dlouho. Nemyslím ale, že by to bylo přínosné pro logopedii, a především ani pro děti, které logopedickou péči potřebují. Zkusme se spíš domluvit a vzájemně nepřetahovat.

Za Asociaci speciálních pedagogů ČR navrhuji setkání zástupců klinické a školní logopedie, kde by se zúčastnění společně pokusili dojít k závěrům, které pomohou dalšímu uplatnění logopedie, v tomto případě ve školství. Pokud by byl zájem, rád se takovéhoto jednání i jako moderátor zúčastním.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů České republiky