Jak Německo spadlo do Putinovy pasti Část II

Energetická politika největší unijní ekonomiky byla až dosud směsí bezstarostnosti, umíněnosti a sebeospravedlňování. Varování byla odmítána jako poplašné zprávy. Nyní hrozí v dodávkách energií stav nouze.

Diplomaté na německém ministerstvu zahraničních věcí považovali za vyloučenou věc, že by Kreml zaútočil na Ukrajinu a ohrozil energetické partnerství s jejich zemí. “Ano, byli to Američané, kteří nás pořád před něčím varovali a zdůrazňovali, že existuje spousta nevybuchlých nášlapných náloží,” vzpomíná jeden z německých představitelů.

Roli sehrála historická zkušenost z doby, kdy Washington mylně nařkl režim Saddáma Husajna z výroby zbraní hromadného ničení. “No jo, tehdy v Iráku,” zněla přezíravá a hojně používaná replika v kontextu s údajnými Putinovými plány.

Dnes víme více: na rozdíl o Iráku měli tentokrát američtí experti pravdu. Němci však nenaslouchali nebo naslouchat nechtěli. Ocitli se v zajetí vlastních bludů. “Jen zřídka kdy přišla nějaká země natolik razantně o renomé jako v dané kauze Německo,” tvrdí jedna z bruselských diplomatek.

Zrádná sebedůvěra

Muž, který dlouhé roky zodpovídal za německou energetickou politiku, jel zrovna po dálnici, když ho zastihl telefonát z redakce Handelsblattu. Křesťanský demokrat Peter Altmaier byl 10 let ministrem, v jeho kalendáři byla zapsán termín za termínem. Nyní, coby od loňského prosince politik na penzi, řídí vůz sám. Energetická krize ho přesto zaměstnává, a to velmi. A pokud by snad mohl, nebo dokonce musel něco udělat, aby se povedlo odvrátit největší zlo?

Altmaier není proti a podtrhuje, že osobně si nikdy nedělal žádné iluze o politickém režimu v Moskvě. Už na jaře 2021, když se k němu dostaly informace o strmě rostoucích cenách energií, získal současně údaje v prázdných zásobnících na zemní plyn. Jenže jeho kolegové v úřadě se bránili údaji, že se něco podobného dělo v roce 2017, a žádný problém nakonec nenastal.

Zjevné trhliny na loňském trhu považovali analytici na rezortu diplomacie za dopady pandemie covid-19. Podle nich oživená a zvýšená poptávka jednoduše narazila na sníženou nabídku. To vyhnalo vzhůru ceny. Rusům není co vyčítat: plnili dlouhodobé dodavatelské smlouvy, ale opadl zájem o strategickou surovinu, protože vysoké poplatky přiměli dovozce plynu stáhnout své objednávky v naději na příznivější vývoj v létě.

Šlo o podivuhodnou víru důvěryhodného režimu Angely Merkelové v hospodářskou racionalitu, jež se hrubě vymstila a způsobila, že Spolková republika narazila do zdi. Jedno číslo za všechny – na sklonku loňského roku kryly 55 procent německého plynového importu přísuny z Ruska.

Ukázkové pokrytectví

„Takováto závislost se nepřihodila náhodou, šlo o záměr,” je přesvědčen ředitel německého Marshallova fondu se sídlem v BerlíněThomas Kleine-Brockhoff. „Předivo vztahů bylo dané politickou vůlí: více plynu z Ruska se považovalo za lepší věc než méně plynu, ruské investice do zásobníků byly dobré, ne špatné.”

Kalkul, který je skryt v této strategii, se v politické ekonomii nazývá “interdependence”, vzájemná provázanost, vztažnost. S argumentem, že střídává závislost zabraňuje konfliktům, tedy aspoň teoreticky.

Německá ekonomika vyslala zájmem o tento propletence jasný signál, že plynové “bratření se “ s Ruskem má zelenou, aniž by bylo nutné přijímat opatření, že toto pouto jednou skončí. Politika dala energeticko-hospodářskému napojení na Moskvu příležitost, aby zažehlilo pocity historické viny vůči Rusku, konkrétně nacistické zločiny.

Takovýto postoj rovněž vysvětluje, proč se kdejakým aktérům na trhu s plynem bez výčitek přisuzovaly nízké pohnutky, jenom Rusům ne. Američanům se naopak podsouvalo, že kopou za výnosy z těžby svého drahého břidlicového plynu. Ukrajincům bylo pro změnu vytýkáno, že jim nejde o nic jiného, než aby si sáhli na poplatky za tranzity ruského plynu do Evropy.

Na Rusy je spolehnutí, ujišťovalo se v Německu. „Dokonce i v temných dobách Břežněvova panování byly všechny kontrakty vzorně dodržovány,” zněl politický konsensus napříč ministerstvy. Výsledkem byl stav, kdy Berlín cudně odvracel oči od ruské anexe Krymu, vpádu do Donbasu či pokusu o atentát na Alexeje Navalného. Prý z přesvědčení, že jde o šrámy na mínění, že energetická kooperace s Ruskem stabilizovala evropské mírové uspořádání.

Nesprávné odhady

Nikdo přece nemohl tušit, brání se jeden z vysoce postavených úředníků, že Putin svou “šílenou agresí” strhne celou tuto pracně vybudovanou stavbu. Opravdu ne?

Aby bylo možné rozeznat, že je něco v nepořádku, stačilo uvěřit polskému velvyslanci při EU, který své kolegy opakovaně přesvědčoval, že Ruskou něco chystají.

Nebo si pozorně přečíst článek Alana Rileyho, specialistu na energetiku Atlantic Council. V červenci 2021 napsal: “V posledních měsících je stále více zjevné, že Gazprom přeruší dosavadní způsoby obchodování s plynem na evropském trhu.”

Což se stalo. Rusové upustili od toho, aby si rezervovali potrubní kapacity vedoucí přes Ukrajinu, třebaže nafouklé ceny dávaly tušit slušné zisky. Jde o počínání, jež nemá ekonomický smysl a odkazuje na politické motivy.

V uplynulých letech věřili přitom Riley a další, že Rusové budou vyvíjet tlak za použití tržních manipulací, aby co nejvíce urychlili zprovoznění trasy Nord Stream 2. Tuto víru sdíleli původně i Američané, naznačují diplomaté. Ti se domnívali, že Rusko pozdrží dodávky přes ukrajinské území a budou tlačit na udělení licence pro chod Nord Streamu 2.

Příště: Chyba lávky jménem Nord Stream 2 a obtížné hledání nápravy

Zdroj: Handelsblatt