Česká ekonomika se ocitla na potápějícím se Titanicu
Praha 28. června 2022 (PROTEXT) – V pondělí 30. května se v sídle České manažerské asociace sešla Rada expertů, a to za účelem panelové diskuse na téma: „Od montoven k mozkovnám.“ Tato diskuse se mimo toto téma točila kolem skutečnosti, že český průmysl je už dlouho ve vlnách zkoušený nedostatkem jak kvalifikovaných pracovníků, tak i kapacit manuálních pracovních sil a po odbytí dob covidových se připravuje na další komplikace. Viníkem jsou tentokrát důsledky válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. O aktuální situaci a dopadech konfliktu diskutovali přední čeští manažeři, kteří si dávají za cíl stanovit požadavky na doporučení následných kroků vládě ČR.
Ačkoli původní primární starostí českých firem bylo zajištění náhrad za ukrajinské zaměstnance, kteří byli povoláni do záloh zpět na Ukrajinu, mnoho starostí způsobil také také úbytek odbytu ve vztahu k obchodním embargům vůči Rusku. Mnoha firem se dotklo také narušení dodavatelských vztahů a chybějící dodávky materiálů, polotovarů či různých technologických celků.
Už tou dobou se ale na pozadí rýsoval ještě větší problém. Snaha západních vlád o eliminaci závislosti na ruské ropě a plynu logicky zvýšila ceny zmíněných komodit. Bohužel do doby otřesu na českém energetickém trhu, kdy z trhu během několika týdnů odešlo několik zprostředkovatelů energie jak pro domácnosti, tak korporátní klientelu, přiletěla další bomba. „Měsíční úhrada silové energie se nám za poslední rok zvýšila z 3 milionů na 12, čímž se nám zásadně zvyšují výrobní náklady, a to zcela bez možnosti promítnutí zvýšených nákladů do koncové ceny,“ tvrdí Libor Witassek, český kybernetik, podnikatel a manažer a dodává, „po 30 letech působení v průmyslu a 20 letech jako krizový manažer bych měl vědět, jak se v této situaci zachovat. Jenže já opravdu nevím. Pokud nezasáhne vláda, český průmysl zasáhne obrovská krize.“
Většinovým názorem lídrů ve výrobě je, že se předchozí vlády dostatečně nevěnovaly otázce energetické bezpečnosti a nastavení energetických procesů, zejména tématu energetické soběstačnosti. Velké kritice byl podroben export významné části elektrické energie v době, kdy její cena na místním trhu raketově stoupá. Otázkou samozřejmě zůstává, jakou formu by vládní pomoc měla mít, je pochopitelné, že systémové procesní nastavení nelze měnit ze dne na den, a navíc je dlouhodobě zasmluvněno. “Co se týká energií – my na burzu nic nevyvážíme, není tam co dovézt. Tam jenom pozorujeme, jaká je cena, a tu si stanoví ČEZ – to je uměle vytvořené. U plynu jsme zaspali, tam nemáme žádný dlouhodobý kontrakt, jako všichni kolem. No a do Německa prodáváme dlouhodobě elektrickou energii velmi levně, i korunu za kW, protože tam je ten přebytek, který je dlouhodobě zakontraktován. My nemáme nic na odbyt. Energie je klíčová,” řekl Vladimír Mařík, český vědec zaměřující se na umělou inteligenci – zakladatel institutu informatika, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze. Podle jeho slov se firmám tak nevyplácí automatizace, právě díky rostoucím cenám za energie.
Mezi další pojmenované kritické momenty se řadí dvojciferná míra inflace, nedostatečná výše investic do inovací a potřeba zvýšení poměru aplikovaného výzkumu v rámci českého vzdělávání. To vše je dobře patrné v tzv. Úsměvné křivce Stana Shiha, o které se začalo mluvit zhruba třicet let zpátky. Tato křivka nám říká, že je nutné zvyšovat přidanou hodnotu. S ní souvisí také vzdělání a výzkum. „Z hlediska odkazujícího na úsměvnou křivku si myslím, že by mělo zaznít, že podpora investic do vzdělání a výzkumu by měla být klíčovou,” řekl Richard Hindls, český statistik a ekonom a současně dodává: “myslím si, že je třeba v tuhle chvíli počítat i s těmi horšími variantami, které tady jsou. Mělo by ale zaznít, že to řešení tady je! Jednak v rukou politického establishmentu a jednak je to řešení v oblasti vědy a výzkumu.”
V dlouhodobém horizontu pak dalším kritickým momentem je automatizace a její vliv na společnost a sociální politiku. Naopak mezi příležitosti řadí mezigenerační předávání zkušeností napříč všemi kvalifikacemi nebo orientace na výrobní obory s vysokou přidanou hodnotou. Shoda panuje na snaze produkovat koncové výrobky. Heslem, které v rámci panelu zaznělo velice často je – chceme z Česka mozkovnu, nikoli montovnu. Ladislav Verner ze společnosti SOMA Engineering tvrdí, že by se stát měl chovat jako lepší hospodář, „chybou je investice do vzdělání jednotlivce, když následně z jeho kvalifikace neprofituje český průmysl a potažmo i český stát, když jej necháme po studiu odejít do zahraničí“, a Witassek rovnou navrhuje, že by se financování škol mělo odvíjet od hodnocení míry zaměstnatelnosti jejich absolventů v oborech s vysokou přidanou hodnotou. Dodává a členové Rady expertů s ním unisono souhlasí, že „dokud se nevyřeší aktuální otázka vysoké ceny energií, nemá smysl řešit jakékoli další otázky.“
Rada expertů je jednou z platforem České manažerské asociace, která od roku 2017 vyzývá Vládu ČR k podpoře českých firem, českého výzkumu a finálních českých výrobků s takzvanou vysokou přidanou hodnotou.
Za Českou manažerskou asociaci
Bc. Kateřina Božková, DiS.
PR a projektová manažerka
ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
