Varování pro Američany přes velkou louži: Neberte svá práva na svobodu slova za samozřejmost

V posledním desetiletí byla svoboda projevu v popředí americké kulturní války a nemělo by být kontroverzní říci, že si za to mohou alespoň částečně obě strany.

Mnozí na levici využili své rozšiřující se kulturní hegemonie k potlačení nesouhlasného projevu na univerzitách, náboženských institucích a v kreativním průmyslu, zatímco někteří napravo se pokoušeli potlačit „obscénnost“, potrestat projevy svých ideologických nepřátel a „mikrořídit“ výuku ve třídě.

Všem těm, kteří považují americkou hrdou tradici svobody projevu za politický fotbal, mám jednoduchý vzkaz: dbejte příkladu Velké Británie.

Minulý měsíc byla ve Spojeném království zatčena žena, která odmítla spolupracovat při policejním vyšetřování jejích aktivit poblíž potratové kliniky. Co podnítilo toto vyšetřování? Blokovala přístup na kliniku? Obtěžovala ženy hledající potrat? Ne, tiše se modlila.

Zatčení Isabel Vaughan-Spruceové je jen poslední z řady alarmujících cenzurních exponátů. Od schválení zákona o komunikaci v roce 2003 se stalo normou vidět zprávy o lidech uvězněných za „urážlivé“ soukromé textové zprávy; během období smutku pro královnu Alžbětu bylo zadrženo nebo zatčeno několik pokojných protestujících proti monarchii; a v nedávném prohlášení Crown Prosecution Service* tvrdila, že části Bible „už prostě nejsou vhodné v moderní společnosti a… byly by považovány za urážlivé, pokud by byly uvedeny na veřejnosti“.

zatčení isabel vaughan-spruceové je jen poslední z řady alarmujících cenzurních exponátů

Reakcí britské vládní elity nebylo napravit tento žalostný stav věcí, ale zdvojnásobit úsilí parlamentu o omezení svobody projevu. Nová legislativa nazvaná The Public Order Bill, bude-li schválena, bude mít mrazivý účinek na naše právo protestovat. Vládou navrhovaný zákon o online bezpečnosti by fatálně podkopal šifrování a zároveň by přinutil technologické společnosti cenzurovat řeč „v průmyslovém měřítku“; a někteří poslanci se nedávno rozhodli podepsat dopis odsuzující urážlivý útok na Meghan Markleovou.**

Naštěstí americká ústava jasně říká, že rozhodování o obsahu projevu není v kompetenci zákonodárců, ale jednotlivců. Ačkoli judikatura Nejvyššího soudu po nové dohodě ponechává mnoho požadavků, je ke cti soudců, že obecně přísně dodržovala ustanovení prvního dodatku.

I když je silný systém ústavní ochrany životně důležitým předpokladem pro prosazování individuální svobody, není to stříbrná kulka. Klíčová hrozba pro svobodu slova ve Spojeném království pochází z neochoty voličů bránit pravici u volebních uren.

Pokud jde o svobodu projevu, většina Britů se dělí na dvě skupiny. První má přístup k řeči po vzoru Helen Lovejoyové. „Bude někdo myslet na děti?“ je základním pokřikem pro jejich kampaň na podporu větší online cenzury. Tato skupina má tendenci podporovat názor, že ochrana proti vyvolávání urážek nebo paniky převyšuje právo na svobodu projevu, což zase podporuje její touhu po dalších omezeních, jako jsou zákony proti nenávistným projevům a dezinformační zákony.

Pokud jde o svobodu projevu, většina Britů se dělí na dvě skupiny

Přístup druhé skupiny je podobný appeasementu, odsuzuje nejnovější zásahy do svobody projevu (zejména pokud se týká jich nebo jejich členů) a prohlašuje, že cenzura by neměla jít ještě o krok dále. Zřídka však prosazují principiální argumenty pro svobodu projevu nebo obhajují zrušení všech zákonů potlačujících projev.

První skupina je aktivní hrozbou pro svobodu slova, zatímco druhá postrádá ideologické odhodlání bojovat proti vlně cenzury, která zaplavuje britské právo.

Úkol, který stojí před těmi z nás, kteří se snaží obnovit svobodu projevu, je titánský: zaprvé musíme vytvořit kolosální změnu v kultuře kolem svobody slova tak, aby voliči již netolerovali porušování její svobody ze strany poslanců. Pokud to dokážeme, musíme zrušit obrovský soubor zákonů potlačujících projev. Teprve pak by bylo možné zavést institucionální ochranu podobnou prvnímu dodatku, která by chránila svobodu projevu před budoucími parlamentními zásahy.

Ti, kteří jsou ochotni přijmout tento úkol, pohlížejí na Ameriku jako na zářící město na kopci – útočiště svobody projevu ve světě, který se k ní stává čím dál nepřátelštějším. Tolik práce, kterou musíme udělat ve Spojeném království, je v USA již vykonáno: máte hrdé revoluční dědictví, které podporuje individuální vyjádření, postavy, které hrdě stojí jako jednotlivci proti davu jsou základem vaší historie a mytologie, a vaše ústavní záruka svobody slova do značné míry odolala výzvám, které se jí postavily do cesty.

To však nebylo pravdou vždy. Během první světové války byli Američané vybičováni do vlasteneckého zápalu, který považoval disent za neřest, nikoli za ctnost. Jak se očekávalo, Kongres nebyl vůči tomuto zápalu imunní a schválil zákon o špionáži z roku 1917, který omezoval protiválečné projevy. Je tragické, že Nejvyšší soud také odmítl zastavit podkopávání svobod a potvrdil cenzuru Kongresu v případech jako Debs vs. Spojené státy – který schválil uvěznění socialistického prezidentského kandidáta Eugena Debse za to, že mluvil proti válce – a Schenck v. Spojené státy – který potvrdil kriminalizace projevů nabádajících lidi, aby návrh ignorovali, a vznikla mylná myšlenka, že falešně křičet ‚Hoří!‘ v přeplněném divadle není zákonem chráněný projev.

nemůžete vždy spoléhat na precedens a instituce

Jak ukazuje americká minulost a současnost Velké Británie, nemůžete vždy spoléhat na precedens a instituce, které budou chránit svobodu slova. V roce 1944 pronesl Judge Learned Hand projev s názvem „Duch svobody“. I když se domnívám, že vize svobody, kterou v projevu vyslovil, byla chybná, poskytl důležitý poznatek, když řekl: „Svoboda leží v srdcích mužů a žen; když tam zemře, žádná ústava, žádný zákon, žádný soud to nemůže zachránit; žádná ústava, žádný zákon, žádný soud tomu ani moc nepomůže. Zatímco tam leží, nepotřebuje žádnou ústavu, žádný zákon, žádný soud, aby to zachránil.“

Budoucnost svobody slova leží v srdci každého Američana, v každé univerzitní posluchárně, v každém protestu, v každém hlasování, v každém projevu a v každé debatě. Vychovávejte ji a sobecky ji hlídejte, protože pokud politici vycítí, že se vaše ochota chránit ji zmenšila, vše od vašeho práva mluvit proti vládní politice až po vaše právo tiše se modlit mimo potratovou kliniku může být nahlodáno, než si to vůbec uvědomíte.

Svoboda slova je v Británii funkčně zaniklá. Vyzývám všechny Američany, aby se poučili z našich zkušeností.

Článek byl původně publikován na serveru FEE.org za podmínek Creative Commons Attribution 4.0. Článek je publikován beze změn.

*Crown Prosecution Service je veřejná agentura pro vedení trestních stíhání v Anglii a Walesu

**Rachel Meghan Markle je rodné jméno Meghan, vévodkyně ze Sussexu, manželky prince Harryho, vévody ze Sussexu