Kdo netvoří, je netvor
„Můj cíl je vydělat do pětačtyřiceti tolik peněz, že pak už budu moct jít do důchodu a po zbytek života už nemusím do ničeho píchnout,“ svěřují mi někteří podnikatelé. Řada z nich tvrdí, že šli dělat business čistě kvůli penězům. Chtějí rychle zbohatnout a vědí, že v zaměstnání to nejde, tak prostě zkoušejí tohle.
Nežene je žádná představa a nemají jiný cíl než vydělat tolik peněz, aby pak už měli svatý klid. Promiňte, ale někoho s takovým nastavením mysli snad ani není možné za podnikatele označovat. Drtivá většina z nich dříve či později shoří jako papír, protože jejich firmě chybí jasné proč.
Podnikatel je člověk, který má jasnou vizi, ví, kam jde, a ví, proč tam jde. Díky tomu, že má své jasné proč, udrží si mentální sílu a energii i v momentech, kdy se všechno hroutí, ve chvíli, kdy má dluhy, situace vypadá velice neutěšeně a šance na úspěch jsou mizivé. Žije své poslání, které ho baví a naplňuje. Leží před ním cíl, kterého chce dosáhnout, a tak krok za krokem prochází deštivým bahnem, až jednoho krásného dne zjistí, že vysvitlo sluníčko.
Peníze jako jediná motivace? V jakém asi bude rozpoložení takový člověk ve chvíli, když žádné mít nebude, a navíc bude dlužit všude, kam se jen podívá? Vydrží to možná chvilku, ale pak to položí. „Podnikatelský“ příběh skončil.
Za svůj život jsem poznal opravdu mnoho velice úspěšných podnikatelů a nejsem schopen jmenovat jediného, jehož motivací byly peníze. Vždy šlo o něco jiného. Když mi o tom vyprávěli, viděl jsem v jejich očích jiskru, zápal a nadšení pro věc. A drtivá většina z nich pokračovala ve svém businessu i v momentě, kdy byli naprosto finančně zajištěni.
Člověk je totiž tvor. A kdo netvoří je netvor. Ryba plave, pták létá a podnikatel podniká. Podívejte se na špičkové hokejisty, řada z nich je nadosmrti zajištěná daleko předtím, než dosáhnou 30. roku svého života. Kolik z nich s tím kvůli tomu sekne? Kolik z nich řekne, už mám dost, můžu jít do smrti sedět na zadku? Málokterý.
Tam, kde jsou, se dostali kvůli tomu, že mají obrovskou lásku ke svému sportu. Žene je touha vyhrávat. Baví je na sobě makat a každý den být o malý kousek lepší. Těší je každé zlepšení a úspěch. Představa mladého kluka, který bude ve čtyři ráno vstávat s jedinou motivací, že za 10 let půjde do důchodu, mi k tomu vážně nesedí.
V podnikání je to stejné. Ti úspěšní to nikdy nedělali kvůli materiálnímu zajištění. Řada z nich opravdu zbohatla velice rychle. Prodali firmu, dva roky jezdili po světě, věnovali se koníčkům, pak se ale začali k smrti nudit a založili firmu novou. My lidé zkrátka potřebujeme mít na světě nějaké poslání.
A pokud je posláním člověka podnikání a služba druhým, je mnohem větší šance, že se mu to povede. Když zachráním firmu, vidím, jaký dopad to má nejenom na majitele, ale i na všechny zaměstnance a jejich rodiny. Dělám něco, co má smysl a zlepšuje život ostatním. Proto se do důchodu nechystám teď ani za deset let. Proto svou firmu nikdy neprodám.
