Dvacet minut bez ublížení pomáhá vydržet Linka bezpečí

Sebepoškozování je téma, které je poslední dobou poměrně často diskutováno ze strany psychologů, psychiatrů, pedagogů i rodičů. Počet případů od počátku letošního roku vzrostl přibližně o třetinu. Nabídku pomoci, jak sebepoškozování překonávat, popisuje Regina Jandová z Linky bezpečí.

Sebepoškozování je druhé nejčastější téma, se kterým Linku bezpečí děti kontaktují. Jen za první tři měsíce roku 2023 se jednalo o 929 kontaktů. Při tomto tempu by na konci roku 2023 mohlo být hypoteticky 4000 kontaktů. Tedy zhruba o 1000 více než na konci roku 2022, což považujeme za alarmující.

Sebepoškozování je záměrné ubližování sám sobě. Nejčastěji se jedná o zraňování žiletkou, řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání nebo pálení se zapalovačem. Je to nezdravý způsob, jak se vyrovnat s emočními problémy. Děti a dospívající se k němu přiklánějí ve chvíli, kdy se snaží zvládnout stresující situace nebo pocity jako jsou úzkost, smutek nebo deprese. Tyto problémy byly v posledních letech umocněny faktory, jako například sociální izolace v průběhu pandemie COVIDu, tlak na výkon, vysoká rozvodovost nebo nedostatek volného času a offline režimu.  Tento trend by mohl poukazovat na normalizaci sebepoškozování mezi dospívajícími a dětmi, které kontaktují naše služby. To považujeme za nebezpečné z hlediska vývoje a duševního zdraví.

Proto Linka bezpečí přichází s výzvou #zvladni20, která podporuje zvládnutí 20 minut bez ublížení pomocí tzv. odkláněcích technik. Odkláněcí techniky jsou možností, jak akutní nutkání „ublížit si“ odvrátit. Nutkání trvá většinou 20 – 30 minut. Po této době začíná slábnout. Překonat tuto kritickou dobu je náročné. Existuje však podpora, která může pomoci ulevit jinak a dobu 20 minut přečkat. Jde právě o zmíněné odkláněcí techniky, které lze vyhledat na stránce https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebeposkozovani. Zároveň je důležité vyhledat i odbornou pomoc. Pro mnohé rodiče bývá zjištění, že se jejich dítě sebepoškozuje, šokující. Zažívají pocity bezmoci, viny, naštvání, nepochopení. Sebepoškozující se dítě potřebuje od svých blízkých, aby přijali jeho bolest a trápení. Aby s ním v klidu, s pochopením a laskavě promluvili o důvodech sebepoškozování. Zároveň by měli respektovat, že dítě potřebuje svůj čas, než se svěří a získá důvěru a odvahu k vyhledání pomoci. Svoje potřeby mají i rodiče: postarat se o svůj klid a opatřit si informace, aby mohli být svému dítěti účinnou podporou.