Blíží se konec zaměstnaneckého stravování?

Součástí tzv. konsolidačního balíčku, který nedávno prošel ve sněmovně prvním čtením, je i nenápadná a veřejnosti dosud téměř neznámá změna, která pokud bude zavedena, způsobí jak škody státnímu rozpočtu, tak především malým a středním podnikům nebo provozovatelům kantýn a restaurací.

V návrhu konsolidačního balíčku se objevilo ustanovení, které ruší povinnou spoluúčast zaměstnanců na stravování a navíc již provozování kantýn nebude pro společnosti daňově uznatelným nákladem. Současný stav spočívá v tom, že pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na stravování (např. stravenkou), hradí zaměstnavatel 55 % hodnoty (z nich zaměstnanec neplatí daně a odvody), ale zaměstnanec si zbývajících 45 % musí doplatit ze své čisté mzdy.

U zaměstnaneckých kantýn funguje velmi podobný princip, kdy zaměstnavatel hradí provoz kantýny a zaměstnanec se podílí na ceně potravin. Tento stav by se ale měl změnit a tato povinnost zaměstnanecké spoluúčasti má zmizet. Na první pohled to působí logicky – proč by měli být zaměstnanci nuceni zákonem vydávat peníze za cokoliv? Jsou to přece jejich peníze, se kterými mohou nakládat jak chtějí. Reálný svět byznysu se ale od ideologických pouček a výpočtů v excelu úředníků na ministerstvu značně liší.

Reálné dopady do ekonomiky mohou být v zásadě dvojí:

1) Vzhledem k situaci na trhu práce zaměstnanci svého zaměstnavatele „donutí“, aby jim platil plnou výši stravného na kterou byli zvyklí. To znamená, že namísto současných 55 %, ze kterých zaměstnanci neplatí daně a odvody, to bude až 100 %. Ruku na srdce, půjde o vstřícný krok vůči zaměstnancům, který se však vykompenzuje střídmějším, pokud vůbec nějakým, růstem platu. Toto “přidání” zaměstnancům však bude osvobozené od daní a odvodů a proto může v součtu znamenat roční propad až 15 miliard korun v příjmech veřejných rozpočtů. Tak jako tak půjde o náklady pro zaměstnavatele navíc, a zejména malí a střední se s tímto nárokem budou srovnávat hůře, než velké nadnárodní korporace.

2) Zaměstnavatelé budou nadále platit svých 55 % a zaměstnanci ve většině případů nic, ovšem pak se příspěvek na stravování smrskne na zhruba 66 Kč, což je právě 55 % z dnes typických 120 Kč. Za to si oběd nekoupíte ani v nejzapadlejší vísce v pohraničí, natož v jakémkoliv větším městě. To povede k dalšímu odlivu zákazníků z restaurací, které opět nejčastěji provozují malí a střední podnikatelé a živnostníci a které v posledních letech patří nejen kvůli covidu k nejpostiženějšímu sektoru české ekonomiky.

Samostatnou kapitolou je zrušení možnosti daňové uznatelnosti výdajů na provoz kantýn, čímž se stane provozování kantýn naprosto neudržitelným z ekonomického hlediska. Velké firmy si je udrží a budou je dotovat, ale u menších a středních podniků se obáváme faktického konce zaměstnaneckých kantýn, které v regionech často provozují právě malí lokální provozovatelé stravovacích služeb nebo přímo restaurace.

Navíc neexistuje racionální důvod pro to, proč by provozování kantýny nemělo být daňově uznatelným nákladem. Zaměstnanci během pracovní doby jíst potřebují a především u menších výrobních firem v regionech, které se nachází mimo centra obcí, často pro zaměstnance jiná možnost než návštěva firemní kantýny během oběda není. Zrušení kantýn, jejíž provoz již nebude ekonomicky rentabilní, tak může fakticky znamenat, že zaměstnanci některých společností přijdou o možnost oběda během pracovní směny.

Závěrem dodejme, že pakliže se nebudou zaměstnanci stravovat v restauracích či kantýnách, může národní ekonomika výrazně utrpět, jelikož může dojít k posílení trendu nakupování v zahraničí (již nyní Češi ročně takto utratí 55 miliard Kč).

Co bylo skutečným cílem zákonodárce si nedovoluji odhadnout. Pokud ale vláda ústy ministra Stanjury opakovaně deklaruje záměr případně formou pozměňovacích návrhů opravit “chyby” v samotném balíčku, může můj text využít jako drobný návod.