Ani v těžkých dobách se nesmí ztrácet podnikatelská vize
Všichni jsme tím vinni. Stále a znovu přeceňujeme, co všechno dokážeme udělat za měsíc nebo rok. Přitom naprosto fatálně podceňujeme, co jsme schopni vytvořit za let pět nebo dokonce deset let. Podnikání není sprint, ve kterém ze sebe krátkodobě vydáme vše a potom padneme na ústa s medailí. Takhle to bohužel nefunguje.
Business je maraton. A pokud v něm chceme uspět, je potřeba mít vizi a cíle do budoucna. Je třeba začít od konce. Říct si, kam se chci dostat a proč, a až pak vymýšlet, jak to provést. Spousta lidí nad nějakou vizí a dlouhodobým plánováním ohrne nos. Když ale chcete hrát NHL, stane se to tak, že se do ní jednoho dne propadnete, nebo cesta k ní začíná ve čtyřech letech, kdy se poprvé postavíte na led?
Úspěch začal před mnoha lety, jen to nevidíte
Občas slýchávám: „No jo, ale on měl štěstí, proto je v businessu tam, kde je.“ Štěstí je potřeba. A každodenní neutuchající aktivita v průběhu let také. Pokud chcete mít štěstí, nestačí tak nějak průměrně pracovat a doufat, že jednou vám zaklepe na rameno a katapultuje vás o několik levelů výše. Naopak, je potřeba zkombinovat tvrdou práci s ochotou riskovat a jít za vhodnou příležitostí, pokud se naskytne. Když se podíváme na slavné úspěchy přes noc, většinou zjistíme, že trvaly 10 let nebo i déle.
Jasná vize má zásadní význam i v krátkém období, vytváří totiž jasnou představu o prioritách. Pokud chcete dostat člověka na Mars, rozhodně se vám to nepovede s průměrnou firmou a s průměrným nasazením. Elon Musk některé týdny pracoval 120 hodin a v továrně i spal, protože neměl čas jezdit domů. On je sice trochu extrémní příklad a sám říkal, že nic takového by nikomu nedoporučoval, protože je to nebezpečné ze zdravotního hlediska, ale ten princip je obecně platný.
Megalomanství není vize
Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte mít jasnou vizi. A pro tu vizi musíte být zapálení. Každý den. Ať už se daří, nebo nedaří. Jako leader musíte jít příkladem a svým elánem, aktivitou a nadšením strhávat a rozžehnout plamen zájmu ve vašich spolupracovnících. Jen je dobré dávat pozor na to, aby taková vize nebyla megalomanská nebo příliš romantická.
Jako příklad megalomanské vize může sloužit Adam Neumann, zakladatel nechvalně proslulého startupu WeWork. Ten se nespokojil s tím, že zrevolucionizuje prostředí kanceláří a coworkingu. Naopak, měl vizi, že se svou firmou pozvedne vědomí celého světa a stane se jeho „prezidentem“. Ačkoliv vám to může přijít naprosto šílené a za vlasy přitažené, podařilo se mu během pár let od privátních investorů získat 14 miliard dolarů. WeWork se s valuací 47 miliard amerických dolarů na chvilku stal nejhodnotnějším startupem světa, aby se za krátký čas mohl propadnout na nižší jednotky miliard. Což je pořád slušné, řeknete si. Ztráty investorů jsou však díky tomu taky „slušné“.
Romantickou vizí označuji moment, kdy se úspěšný podnikatel, který vybudoval skvěle šlapající business v oboru, jež dobře zná, rozhodne, že si začne plnit dětské sny. Otevře si hospůdku, založí vinařství nebo postaví ski areál. Přece nebude za jídlo, víno nebo lyžování platit.
Čest výjimkám, ale většinou do nedopadne dobře. Nový projekt se stává dírou na peníze, která je sanována z úspěšného businessu a vedle toho ještě bere většinu podnikatelova soustředění a času, protože ten se ho samozřejmě snaží za každou cenu udržet nad hladinou. To pak může velice snadno přivést do potíží i podnikání původní.
Ticho a vlastní myšlenky
Není snadné spřádat vize a cesty k jejich naplnění ve velice nestabilním ekonomickém prostředí, v jakém se pohybujeme poslední dva roky. O to větší chybou by ale bylo na dlouhodobé plánování vývoje podniku zcela rezignovat.
Pokud dovolíte, dám vám jednu radu do podnikání. Najděte si chvíli času, ztište se a popřemýšlejte nad vlastní vizí. Ujasněte si, co chcete a proč, a vytvořte si realistický plán, jak toho dosáhnout. Bez jasné vize je firma jako loď bez kapitána. Smýká se ve vlnách a pluje odnikud nikam.
